mao je nemalo moc

cesta z Pingyiaa do Pekingu probehla jak jinak v duchu vsemozneho druzeni se s lokalama, pro me tentokrat s cinskejma hluchonemejma. Naucila jsem se par znaku-konecne jsem taky neco jednou "nerikala" porad ja ale nekdo jinej. Prazvlastni uleva. Pak jsem se s mistni holcickou ucila anglictinu, respektive ona si ji "na me" procivcovala, coz vypadalo tak, ze za mnou prisla s vymluvnym "can i ask you any question?" a ja kyvla. Can you eat in school byla jedna z tech normalnejsich:)...
Tadeas si lehnul na zem, byl stredem zajmu vsech okolosedicich a ja stridave stala bo sedela, kdyz me nekdo milosrdne pustil. TO celejch dvanact hodin. Pak jsem nasla jednomu panovi penezenku co mu vypadla a hned mi nebyla takova zima. Ano, usmal se na me hrejive.
Cestou nam vypravel jeden Tibetan jak ma jeho rodina stado dvaceti jaku a jaky maji jmena. "Listen to me, I will maybe go to AUSTRALIA" byla jeho mantra.
Peking nas prastil davama obklopujicima a na druhej pokus jsme i dokonce nasli uchazejici hostel, kde se na nas zpoza zad ozvalo: Cau, slysim cestinu, tak..." ano, bratia nasi. Taktez z prahy:)
A pak Tianmen, kde nam chlapik nabizel prapodivny kovovy naboje co cvakaj, kdyz je vyhodime, nechapu, proc bych si to mela kupovat ale budiz, velkej obraz Maa, ale ne tak, jak jsme si mysleli, shodli jsme se, vsude profesionalni touteri, co nabizi privesky a dalsi suvenyrstuff, a kolemjdouci, co se divi, na co se to koukame ve vode. Kdyz jsem odvetili, ze na ryby, tak jejich replika znela: A muzeme se s vama vyfotit? wtf?
Pak taky vsude letajici vazky, co se neboji kolem hlavy se dotknout i mozna, a skoro-dostavena-ufo budova opery, ktera vypada trosku jak od Kaplickyho, ale nevim, to je muj subjektivni dojem. Vajicko lesknouci se nekdy pripominajici jin a jang.
Asi si tu pujcime kola, protoze mistni busy jezdi pomalu, ano, pruvodci, co osobne halsi zastavky a vybira vstupny je zazitek, ale ne petkrat denne a metro jezdi sice rychle, ale je drazsi...Avsak: pri jizde je za sklem mozno spatrit jakousi animaci, ktera se vyviji spolecne s rychlosti soupravy...zazili jsme to zatim jednou, varianta sakurove kvety v rozpuku. Snad se jeste setkame s vetsi invenci. Ale je to krasna vec. Vzpominam na Jihlavu a Milose Tomice, jak jsme se o lautr stejny animaci bavili, ze by ji chtel udelat...

telegraficky piktograficky

ve vlaku se spi jaksi jakse da

ze pry uz maji vsichni turisti v Cine...

...po nejaky dobe az po krk vsech templu a dracich soch a nudli a rejze. Ano, zasli jsme s tadeou do mistniho mekace a potvrdili tuhle zvest. On si dal hranolky; ja kafe. Jmenovalo se to Dicos a jako "lavajove" (cinskej vyraz pro cizince) jsme taktez dostali sve povesti, pac jsme se neurvale bavili na ucet ostatnich a jedli u toho vlastni jidlo. "proste ty belosi jsou vzdycky naky divny".
Ze Xianu vlakem, co ma na strope radu vetraku jak vysitejch z Crossu, kolem dokola srkajici Cinani ty jejich vysoce vyzivny nudle instant a behem noci neustala zmena spaci polohy. obligatni zvedave pohledy okolosedicich. jiz jsme v Pingyiau.
Aby se vyvazily hranolky a kafe od smejici se slecny v ksiltovce korporatnich barev, t. si tu koupil u mistnich (bez pejorativniho nadechu) rakosniku boty.
Dalsi slecna, tentokrat vsak za pokladnou s listkama nam nerozumela, ze bychom si chteli zakoupit lupinky na sezeni. ja ji rozumela "jestli jste studenti a kde studujete". a ano, nakonec jsme se dovtipili, ze ty sezeci jiz nejsou. do pekingu tedy frcime na stojaka. cirka 12 hodin a tudiz nozicky nase, drzte si klobouky. tesim se na metro. uz vsak min na ty davy.
az prijedeme do Cech, bude tam asi az ohlusujici ticho a liduprazdno. Vaclavak hadr a patecni noc v Crossu prochazka ruzovou zahradkou jest. T. koupil ruzovy caje. Krasne voni, oku i uchu lahodi a medi. Asociacni proudy me strhavaj a nechce se mi psat nic moc faktickyho nebo strukturovanyho. tuepuutschi.

Cesko-ceska vymena mladeze v Xi'anu

Nekolik dni jsme pobyli v tomto na cinske pomery jiz meste-rozumej ma to sest milionu a dalsich apr v aglomeracich. Jelikoz jsem se vsak pres nyx napojila na jednoho ceskyho studenta cinstiny tu, tak nas zasvetil do mistnich ukrytejch chramu, restauraci, kde se personal deli na ty, co otviraji dvere, co rikaji, kolik prichazi hostu, na ty, jenz zapisuji hostuv vyber, na ty, co ten vyber nosi a tak dale...:). Dale nas take zasvetil do mistniho patoku zovouciho se Piitjo, piva s prichuti ananasu a obchodu s neskutecne levnejma dvdckama. Jeho kamarad, co tu taktez studuje jazyk, permanentne vtipkoval s jakymkoliv Cinanem na tema Cinskost a cinskej pristup k cizincum. Jmenovali se Ondrej a Jirka. Vzali nas na mistni specialitu, tzv. ohnivej kotlik, kde jsme opocene tvare meli, americkemu slovniku jejich americkejch kamaradu se smali, namaceli si toufu (v prekladu plesnivy sojovy bob:) do sezamovy omacky a premitali nad tim, proc jsou tu vsichni udelany do pingpongu.
Aspon tak jsem to pochopila.
Vsichni Amici vypadali tak o pet let starsi nez ve skutecnosti byli a snedli objem masa, kterej jsem nesnedla za celej zivot.
Xian je relativne zachovany drivejsi hlavni mesto Ciny, a tak tradicni obhlidka tradicnich budov nezbytna byla. Taktez nezbytne bylo odpovidani na vsudypritomne Hellou a snaha o rozumeni jazyku, kdyz na nas mluvi v obchode cinsky. But no way...omluvne usmevy a gesta.
Vlak co nas sem dovezl byl narvanej po strechu a my meli mista na stani. Nakonec nas omladina pustila k sobe na sedadlo, ale noc byla alepson pro me probdela. tadeas se slozil pod sedadlo na zem a prudivej projizdejici personal s nabidkou napoju, ponozek, vejiru apod (ktery v jednu v noci nikdo co? nechce) do nej obcas cvrknul. Spal dal.
Za par hodin nam odjizdi vlak smer Pingyiao, vsak tentokrate mista na sezeni, lucky men.
dovi.

v Chengdu dal vsak brzy jiz vlak

takze tenhle prispevek by mel bejt dlouhej....hm...uvidime, lets try. Jak nazev napovida (oblibena floskule, neodpustim si ji), jsme porad v tom ctyrmilionovem mestecku...Inu, proc, nastini nasledujici radky (asi se budu zamerovat na floskule tentokrat, pane Juste, s dovolenim). Po pandach jsme prevelice resili, na jakou okolni horu se vydat, protoze mesto vysava a tropy jsou tu nesnesitelny...Emei Shan, coz je pres tri tisice vysoka hora padla, protoze vstup na ni plus ostatni nutny vydaje nas odradili, a tak jsme se rozhodli pro posvatnou taoistickou horu. Sice "jenom" asi 1700 m, ale coz. Vystup po schudcich, vyhejbani se (nepochopitelne) damam v lodickach, panum s batuzkama a vsemoznejm prodavacum, nehlede na vysmaty nosice "zmirajicich" z vrcholu. To jsme jeste nevedeli co nas ceka.

Podel cesty jsme mijeli cedule s popiskama, jak "krasna, fascinujici, rozkosna a delightful" je priroda kolem nas. To abysme nezapomneli...my turisticky neznabozi. Vsechno samozrejme v jak jinak "rozkosne nemotorny" anglictine, doslovne prekladany z cinstiny. A ano, cedule nelhali- vodopady, tropickej les vsude kam jen oko modrave dohledne, tucty jezirek azurovejch a kazdej kolemjdouci rikajici Nihao, popripade Hellou. Skrabali jsme se tam nahoru, ke Chramu bileho oblaku skoro celej den...

...cestou potkavali taoisticky babicky s bambusovejma holema, pridruzeny chramy, v kterejch jela kolovratkova smycka jakysi chramovy hudby, ale z magnetaku, a umely stromy, ktery si Cinani daj tu praci vyrobit jako oporu podel cest...nerozlisujou mezi prirozenym a umelym, jenom se mi to potvrzuje.

Chram bileho oblaku byl az az tam uplne na vrsicku, a my pozorovali, jak postupne zapada slunicko. Prenocovali jsme uprostred toho vseho mumraje ptaciho, brouciho, housenkovyho (viz fotka) a veverciho a rano se odebrali zpet smer Chengdu.

To jsme jeste blahove si mysleli, ze chytneme ten samej den vlak do Xianu. Jenze chyba lavky, uz prijezdova cesta naplnena asi tak desetitisicem Cinanu chtejicich nekam jet (Tadeas poznamenal, ze kazdou chvili je 10 milionu Cinanu ve vlaku) nam varovala, ze to asi nebude med...Med to vskutku nebyl, listky jsme koupili na dnesek na druhou odpoledni, a to ve stojacim vagonu bez klimatizace. Stalo to 55juanu, coz je asi 150 korun, tedy na cestu dlouhou kolem sesti set kilometru celkem lace, ale uvidime, za jakou cenu. Budeme se proste snazit maximalne socializovat a opet a znova odpovidat na otazky odkud jsme, kam jedem, jak dlouho tu jeste budem a jak se nam libi Cina. A "ne, cinsky opravdu neumime, bohuzel".

Fotograficka melanz na zaver...(snad tentokrat prispevek presahl onu delku nudloozni).

kdyz strucne, tak fest

jen par novinek, a slibuji, ze dalsi zaznam jiz stopaz prumerne cinske nudle pokori lehce: vcera jsme okupovali jeden z nejvetsich buddhistickejch klasteru ve meste. CHodili jsme po zahradach a lezli do pater vyssich.
Dneska jsme pozorovali pandy velke. Prselo a ony zraly pomalu a line bambus, co si drzely sestym clankem, ktery se jim pro to specialne vyvinul. Loupaly si ho umne celistmi. Pak se odebraly ke spanku, protoze ten jim zabere polovinu zivota. Vidite, ze poucky z knizek a muzei se uhnizdily:) hluboko v kebuli.
A komentare jsme si jiz precetli, protoze nejmenovany dobrodinec nam je poslal v zasifrovane, vysoce sofistikovane podobe. Restekp vsem podzemnim castem rostlin.
tedy:piste dal... (a specialne ondrovi: gologove jsou uplne nejvic skvelej narod, nestacili jsme se divit:)
( a ja budu psat vice a dal a hloub).

neco obrazku z kouska cesty

4 miliony lidi na jednom miste a my

dorazili jsme do chengdu. Je to megamesto a lze tu uzrit presne tytez obrazky, jaky jsou vzdycky ve zpravach, kdyz se jedna o Cinu. Davy cyklistu a troubeni all over ya, myslim. Cesta ze Songpanu trvala namisto 6 hodin skoro dvanact, nejenom proto, ze jsme cestou lehce nabourali a minuli dalsi asi ctyri bouracky, ale taky mozna proto, ze mi rano zahadnym zpusobem nezvonil budik. Ridice jsme ukecali, vzal nas ten co jel o pul hodiny pozdejc. Mozna onech fatalnich 30 minut, ze...:)
V Chengdu je asi 50 stupnu a vlhkost vzduchu tak 90 POCENt. V Chengdu jsme na pokoji se Svycarama, co maj dojem, ze Cesi jsou uplne vsude. V Chengdu je snad nejvetsi Maova socha. V Chengdu je taky zakladna pro vylet za pandama do rezervace. Ja jsem na ne natesena, Tadeas uz min. Nikam se mu zejtra nechce; pravdou vsak jest, ze mame more casu. Takze zejtra asi bummeln po Stadtlu, a uvidime, co dal tropicky vitr prinese. Ted vsak konec, anzto jsme behem dne nejedli nic jinyho nez par jablicek od spolucestujiciho busem, kterymu se nas zzelelo. Jdem na rejzi s rejzi. Jdem na ne-vzduch a jdem si sednout k upani mocneho Maa. Rofl mao.

nudle nevermore, vivat ryze

cim vic se presouvame na vychod, tim vic je tu tech typicky cinskejch obliceju, co ma Cech uhnizdeny jako predstavu v hlave. ta predstavaje ale vcelku mylna, pac jeste doted tu potkavame obliceje, ktery by jsme asi spis skatulkovali mezi africko-mongolskou vetev; hybrid. Taky uz tu nejedi nudle ale rejzi.
Dneska rano jsme vstavali v 5:20, abychom stihli jedinej spoj smerem do Songpanu...Do nej jsme se dostali ze Zoige, coz je dalsi z tibetskejch vesnicek, kde se prohaneji Gologove na motorkach a maj rukavy dlouhy az na zem. Sli jsme se projit mezi jaky a zraly nas mouchy. Ted jsme stihli na mistnim trzisti zakoupit li-ci a mispule (tedy maati, tes se na seminka) a chram Guanjin. Pujdem as na nejakou okolni terasovitou stran se splhati.
V Zoige jsme se vykalili asi trema litrama caje v mistni cajovne, kde majitelka vypadala jako Carodejka na ksoteti, jenom nemela havrana. U vedlejsiho stolu popijeli tibetsky mnisi Caj a Pepsi. Smali se na nas a bylo jim lito, ze se nemuzeme dorozumet; neumeli ani slovo anglicky. Tak jsme aspon hrali hru na "kod udela nejnesmyslnejsi gesto nebo posunek". Takovej Kufr bez Zednicka.
Spali jsme o dve patra vejs, jenomze pani cajovnice zapomnela na to, ze nas brzky ranni odjezd jeste nebude zdaleka dobou otevrene cajovny, a tak jsme croslili nejakej plot, abychom se dostali na nadrazi.
Nyni tedy kopce, smejici se panove ve slamacich a sightseeing. Tak jest.

nad lanzhou blikaji hotelovy svetylka a vychazi slunce

ponevadz byly lanzhou-hotely pekelne drahy, navecer jsme se odebrali smerem k huang-he, kde jsme ocekavali misto k spocinuti pod palatkou. na mistnim hristi jsme pobavili decko, u prolejzek a tyci se nas chytil deda, co touzil vylozene exhibovat a tak nam vokazal, kolik dokaze urobiy vymyku za sebou. bylo jich asi tricet a dedovi bylo osmdesat. prikladam photo, pac pan stal fakt za to. nad rekou jsme se kochali buddhistarchitekturou a zahy ivylezli nad n na svah, kde jsme postavili stan a skrzeva blikajici hotelovej napis (ano, million dollar hotel uber alles) pozorovali usinajici lanzhou. ma dva miliony a pro vetsinu cinanu je to vcelku maly prumerny mesto...ehm:)

dalsi den jsme se odebrali smer bus.nadrazi, ke kterymu nas po dotazech "jakym smerem to jest" obsypal hrozen kolemjdoucich a cumilu, az se nas nakonec ujal mistni sekuritak spolu s nejakym mladikem, pak jsme se dozvedeli, ze modnim navrharem. modni navrhar nas doved az na nadrazi, ktery bylo saaaakra daleko a jeste nam ukazal, kde koupit lupinky. pac casu bylo hafo, krafali jsme, a na nudle do mistni nudlarny. zval nas, a potom ,co jsme uz definitvne cekali na nadru na bus nam jeste po rozloucen dones pytel rajcat. Ze prej v tom horku chaldej. a jeste nam koupil dva velky pytle chleba. celavie.

v Xiahe, coz je buddhistiscky mestecko s jedinou hal;vni silnici jsme byli navecer, a vsude rudy roucha mnissky, a modlitebni mlynky, babicky co si nosej mistni specialitu-capmu, v pytliccich, pasousi se jaci a stada koz se zkroucenejma rohama. vylezli jsme na horu s buddh. barevnejma sateckama, funnyvrcholovka pozdeji:)

dalsi den v xiahe jenom prochazky a usmevy na vsechny mnichy kolemjdouci.

spime pod tezkejma perinama a od hlavou se nam presipaj pohankovy slupky. vzduch je ridkej a deda s tmavejma sklama se na nas zubi a pta se, odkud ze sme. na vsechny tu plati czechoslovakia, i na nej, a on se jenom smeje a porad si to pro sebe pod fousiska opakuje. pred osmou ranni se na autobusovym nadrazi dozvidame, ze muzeme jet primo az do langmusi, coz je dalsi buddh. mestecko, v kterym jsme ted, po vychazce na hory a mistni klastery, kde si s nama hrali mali caparti ruzny hry, jejichz pravidla jsme postupne pochopili az behem hry. behem hry jsme taky pochopili, jak je mozny, ze sestiletej kluk je schopnej jet na koni bez problemu a jak se reken tibetsky dekuju. behem cesty jsme taky pochopili, ze skoro vsechno je jenom o tom si "na neco zvyknout", alespon pro cinany to tak plati. a ze skoro vsechno, co se tady da koupit je hybrid, merunkama pocinaje (misto kulatejch sisaty a placaty), hrackama a lcdckama konce. a tak jeste asi zustaneme v langmusi, pac mistnak nam v nudlarne dal jakousi zahadnou substanci praskovou, vzduch je ridkej, takze se nam motaj kebule vcelku solidne a vitr vane spravnym smerem. do podoli, do lekarny, do hor...

from da oaza dal

z turpanu jsme si na druhej den doprali vylety s jednim moureninem trpaslicim, vubec neumel anglicky, ale my si cestu k pamatkam nasli aj tak jedna radost a az na jednu voschmelili vstupny. minaret, pustni mesto jiaohe a planouci hory, v kterejch se vzdalenost nikdy nebude zdat realnou, protoze hory prece dycky klamou, jak vi spravny skaut, tedy i tadeas a klara. po navratu z exkurzniho skolniho vyletu o dvou clenech, kdy otazky "a kdy uz tam budem, me bolej nozicky" nepadaly, jsme si koupili megamelouna a zasli si zazevlovat do mistnich ulicek. Navecer jsme se jako spravny turisti promenovali, ale pac tadeas chtel porad kalit nejaky pivo (prej v tom vedru jakoze by bodlo, helemese na nej, na panacka:), tak se skrzeva osli povozy, cyklisty a morotkare s ctyrclennou posadkou na korbe prosmejknul na druhej konec bulvaru mistniho a zakoupil pidzo. Ano, tak se rekne cinsky pivo, a osobni vzkaz pro tatinka, jak vidis, uz i timto slovem vladneme.
Padla tedy jedna lahev a dalsi a pak se snama dal do reci majitel toho obchodu, jakejsi Ali, kterej sice nevladnul moc bohatou anglictinou:), zato vsak usmevem a pohostinnosti, takze nakonec jsme se od jejich stolu odebirali nekdy v jednu ve dve v noci notne na mrak, a v sobe jeste davku dalsiho melouna a v hlave zasobu ujgurskejch tesklivejch piesni, ktery nam behem vecer pel. My jsme na oplatku zipvali ceskou hymnu, hrozne ho zajimala, jenze tadeas lovil slova from da pata, takze nakonec vysledek nic moc..ehm:)....
na dalsi den jsme se jiz odebrali smerem vzdaleny nadrazi, z kteryho to vlaky svistej smer Lanzhou, v kterym se nachazime nyni. cesta trvala asi 18hodin, behem niz nam jakejsi mistni uklizecskej hitler veledulezite zametal co dve hodiny pod nohama, vyhruzne koulel vocima a porad neco smejcil proste. vtipna cmuchaci postavicka. jednomu klucinovi jsme dali balonek, on si s nim celej zbytek cesty pinkal, a pak se ptal tadease jestli hraje basket. me se ptal co mam rada za muziku. bylo mu jedenact ajeho maminka uci anglictinu na prvnim stupni...pravila nam, jak jsme statecni mladi krasni lide a ze musime mit jiste mnoho odvahy. mezi timhle nasim hovorem prochazeli ulickou nejruznejsi zamestnanecky existence, co nabizeli zlaty placicky s Maocetungem, naramkama a ponozkama. nikdo si samozrejme nic nekupoval, ze...
ted se chystame na chram bileho oblaku, bananovej chleba z mistni pekarny a park lanshan. budeme chytat lelky pred buddh. chramem. budeme koukat na zlutou reku, o ktery jsme se na zakladce preli, jak se vyslovuje, a o ktery jsem nikdy netusila, ze se k ni podivam. hauk.
piste komentare, ja si je vsak budu moct precist az budeme v pekingu, pac celej cinskej internet je cenzurovanej (tzn. nevim co presne, ale blogy jo)...(muzu jenom editovat, nikoliv prohlizet). ale piste, piste aj tak. pls:).

(ne)uspesna cesta k jezeru

z kashkaru jsme vzali bus smer jezero sayram, u kteryho jsme se meli planovane ocitnout za 36 az 38 hodin cesty luzkovym busem (to znamena ve trech radach ve dvou rovinach nad sebou postylky velikosti xs, jak jinka, pro cinany nic jinsiho potreba nejni). cesta plynula, porad hory a poust, a poust a hory...okolospici cestujici, co se na cizince, gringa, divali jak na ducha (maj na to i specialni slovo, kdyz vidi cizince, krici prej prizrak) a pri setkani nasich pohledu vzniknul umsev. jednoducha rovnice. casty otazky v cinstine, na ktery porad a neustale budeme jenom krcit ramenama, protoze marna lasky snaha, i spanel raoul, co se uci dva roky cinksy nejni schopnej rozumet ani mluvit cinsky. natoz pak my, zejo.

kdyz se setmelo, pan ridic, jiste prozirave a ohleduplne vuci cestujicim pustil telku, v ktery jel asi mistni soucasnej cajnapop, tzn. kvileni a srandovne presne vystihnutej kyc klipu ceskejch. ano, docela zajimava a poznavaci podivana, vsak ne na hodinu...ehm...bylo to dost nahlas:). ale hodina uplynula a my (jak kdo, ze) usinali. rano...zastavka na jidlo, mistnaci co umej nejlepsi rejzi a zeleninu k tomu, dopoledne, zastavka, mistnaci, co umej nejlepsi polivku s to-fu, odpoledne a dalsi noc. pani, co mela postel pode mnou byla ortodoxni muslimka, tzn. satek pres celou hlavu, nic moc asi nemohla videt, ale na dalsi vecerni davku klipu (btw tech stejnejch co minulou noc) si satek sundala. na arabskocinsky propagandisticky klany ala Kroky Frantiska Janecka, jenze pocinksu. tadeas rikal, ze pod nim byla namalovana. zvlastni cirkumstance...

v noci se bus porouchal, motor se musel opravovat spolecnejma silama vsech musulmanu v buse, a pokud ne silama, tak aspon ziranim jejich cernejch uhrancivejch oci. oprava zdarne se vydarila, frcime dal. za par hodin ten smaej problerm, vsechno se opakuje, vsichni koukaj do motoru a snazej se pomoct aspon tim, ze vejraj. zjevne to pomaha. probouzim se koelm sedmy rano, kdy spatruji jakousi megavodni plochu po pravystrane..budim tadease a chekcujeme, jestli to neni nahodou jezero, to nase kyzene jezero, ke kterymu smerujeme uz tech 38 hodin. a ono prej je a tedy nase zaplacena jizdenka do yinningu se jaksi prodlouzia az k jezeru.

jasne, ze si to nechame libit.

v jezere smacime nozky, v jezere pereme, v jezere jsou perloocky. pozoruju. kolem stada krav, ovci, konu a cinanu, co nam nabizej vyfoceni na hrbete jednoho z jejich oru. s usmevem odmitame...

chceme jit pro vodu, a chape se nas jakejsi mladoch (kterymu je 18-dozvidame se pak) co kupodivu celkm slusne mluvi anglicky a ma jedno oko sejdrem. to budi prazvlastni efekt, pri kterym mas porad pocit, ze se na tebe kouka, i kdyz mluvi uplne s nekym jinym. evidentne si chce procvicovat anglictinu a pta se nas na veci, co jsme se asi uci prvni rok s English is easy with..., tedy jaka je moje rodina, moje republika, my mesto a cim jsme jako narod specialni. kupodivu nemuzeme na nic prijit. ukazujeme mu na mape ceskou republiku, on pravi, ze o ni nic nevi. neni divu. v zari pujde na univerzitu a rikal, ze chce mit krasnej zivot a cestovat all over the world. krasna fraze, jenze od nej znela fakt jinak nez z ucebnic.

poskytnul nam misto na stan vedle jejich jurty a my se sli projit, proskocit do hor, na Tan-San, kde litali orli, rostly proteze a materidouska. pak taky pobihali svisti a srnky...no comment.

vecer epesni nudle se zeleninou a vajickem od jeho maminky, avsak zacalo prset. mysleli jsme, ze to ve stanu dame, ale porad to sililo a my vymekli a sli do jiny jurty, co nam blahosklonne poskytli. rano odjizdime smer urumqi (za 120juanu na cloveka) a vecer se v nem ocitame. chceme se jeste ten den dostat do turpanu, do poustni oazy 120 metru pod morskou hladinou, jenze z nadrazi nic uz takhle pozde vecer nefrci...leider nicht. jenze podnikavi pani taxikari vidi prilezitost v zapadakovi a tak nakonec usmlouvame cenu a jedeme taxikem s dalsima dvema mistnima dievcinama smer turpan. behem cesty sklopi ridic u spolujezdce (mne) kryt proti slunicku, na nemz je zespoda plazma obrazovka, na ktery necha bezet lautrstejny klipy jako ridic predchazejici. jenom se rezignovane smejeme a uzivame cestu smer oaza.

v ni vystupujeme kolem pulnoci a je tu brutalni vedro a asi 50stupnu a vitr vubec nepomaha a ve dne to bude jeste horsi, rikam si, ale ted je den, a neni, je to vpohode a ksiltovka aspon trosku chrani...

prikladam nejaky fotky z prubehu, neni cas na to napsat odkud presne to jest...pardon.

telegraficky

mame asi tak pul hodiny pred 36hodinovou cestou k jednomu jezeru na severu, tedy vsem rodicum (2ks) a znamym (x) vzkazuji, ze se budeme ubirati smerem yinning a jezeru Sayram. tam stravime v jurte par casu, jak by rek jeden pan, co nas vez a my cekali pred tunelem. vubec, cas tu plnyne tak, ze kazdej ma na hodinkach neco jinyho, my jsme vcelku vyspali (6h) potom, co jsme dva dny nespali a stihli jsme toho za dnesek, kdy jsme dvakrat prosli kolem desetmetru velkyho maa asi tak jak v praze za tejden. a je neco pres tricet stupnu, a vejir od delvita slouzi jak muze:).
maminko, tatinku, posilam vam vzpominku, z letniho tabora, a vy vite kdo vam pise.

z kyrgystanu do kashkaru

z bishkeeku jsme se nechali odchytit mistnim schmelochlapike, taxikare, kterej nas odvezl za ponekud vyssi baksis do centra, rozumej po jedinny mozny ceste smer jedinej jedinouckej mestys, v kterym nas presadil, neznamo proc do dalsi kary, kamaradovy, s kterou jsem vyjeli asi v pet rano smer Os. ta cesta vedla horama, horama, kpocema, poustema my nemeli vodu. cest se vsak zdala prihodnou, protoze jsme behem dopoledne, ky slunce uz na tricet stupnu sajnilo, stihli ujet vcelku slusnej kus cesty. vodu jsame zakoupili u nejakej lokalnich, co u cesty prodavali kysly mliko, med, syry a kdovcico jeste. sedmset kilometru do ose jsme ujeli za den, odpoledne uz na miste, a cela cesta pro na spro oba za sedesat dolaru. vcelku slusny, mam poocit. to jenom pro ty, co nas budou nasledovat. v osi jsme hned schrastili spoj pres kyrgyskyho novinare co studoval v damasku pres nejakyho bratra ci co do kashkaru, resp. na cinsky hranice. s tim jeho bratrem jsem vykalili par piv, ktery se jemnovali Nase pivo. Kyrgysky Nase pivo:). po Jejich poive jsme jeli brutalne rozdrchanou dodavkou smer kyrg.cin. hranice, ta cesta byla dira, sutr, dira a dalsi sutr, mela dvestekilmoetru a jeli jsme ji celou noc. s chlapikem ,kterej mel starej Kamaz a p[atnactiletyho bratra velde sebe. popravde, skoro jmse nespali a pri zastavkach videli oblohu s tisicem hvezd a v praze nikdy takova nebude, v evrope cely asi nikdy. smouhy a tak. drahy. kolem paty ranni jsem byli na hranicich, tzn. drevena budka a v ni dva vojaci s kalasnikovama. passportkontrola. a pak dalsi a dalsi a dalsi , celkeem jich bylo sest a stravili jsme na nich asi osm hodin. dodavka nas vysadila, ridic chtel baksis na vodku. za hranicema, kde se nas pttali co jedem delat do ciny, jestli jsme partneri a jestli ten vodoznak v pasu jsem ja jako portret:), jsem byli odchyceni dalsim taxikarem a usmlouvali estu do kashkaru na dvacet dolacu pro nas voba. btw z ose do hranic to blo za tricet pro oba.
v kashkaru jsme nasli hotel seman, kde orientalni kyc uber alles, tupej horkej vzduch a vune masa a mlika a melounu...konecne postel po dvou dnech. konecne menkdo mluvi anglicky a jsme v klidu. kupujem melouna a jime hruyskovej kompot, co se zda nbejt borskvovej., v cine nikdo nevi kolik je hodin, tech pasem je tu vic, i kdyz to nikdo nevi...ted v int. kavarne, kde nas okradli o deset yuanu, a korejec Li nas pustil na svuj komp, protoze je asi lepsi vzdta boj s cinanama, co nemluvej anglcky. Li rikal, that its better for your mind. a mel pravdu.

skoro před třiceti lety...

byl otec v Číně. jeho fotky z míst, kam naše kročeje (mimojiné) směřovati budou. in comparison with these days už snad za pár. "to všechno vodnéés čas..." nebo "za všechno může čas, čas, čas, čas..." ? čili Waldemar nebo Filipová?

bejvalej spolužák psal bakalářku (?) o blozích

bydlíme ve stejný vesnici na kraji prahy a noční autobusy jsou na intodiskuze o blozích stvořený jako (s)tworbo na ráfek a rám, tudíž: jsem se dozvěděla, že z Číny asi vůbec nepůjde blogovat, protože cenzura všeobjímající sítě über alles (ale kdo bude rozumět tak nevinný a nezpěvavý řeči jako je čeština, he?), že se nevyplatí se o něco snažit a že cenu má jenom to, o čem je člověk stoprocentně přesvědčenej. Je krásně plovoucí potkat někoho po letech, a zjistit takový zásadní pravdy o tomhle životě vezdejším. Ale kdo zná Pavla, dal by mi za pravdu, že by z něj Jarry a Hron Metánovský (kdyby se znali a byli sousedi) měli radost. nejednu. A nanoru by ho vyzpovídal do příštího živlu v rubrice "alieni:nechápeme-je-sou-divní-ale-tak-že-to-za-chvíli-bude-in-a-my-je-budem-neúspěšně-napodobovat". Jenže živel prej končí, pavel je hodnej (viz. Silný kafe), a my z číny blogovat budeme. hauk.

Tu Ťia-Li je moje jméno přepsané do čínských znaků. Tadytu je blog. Toto je spisovná čeština. Snad tady budou výkřiky z cesty po Číně. Přes Moskvu do Bishkeku (to nevím jak se píše). Poté přes budoucí stadióny světových rekordů roku 2008, ale to je ještě daleko. On i ten Bishkek je zatím v dálavě. Takže TAM.
Já jsem zatím TADY (Dubeček).
Pro následovatele "naší" cesty (respekt a díky putují Šárce a Ondřejovi) sem budu snad psát useful information (kde lze za třetím kopcem rozsypanýho čaje nalézt autobusovou zastávku žádoucím směrem); pozn. č. 1: už mi ujela spisovná čeština. Nechci, aby každej pochopil všechny věty, a tak konec spisovnosti. Těžko bych to dala, as. Stejně jsou cestovní blogy jenom pro rodiče, co se bojej, že ratolest někdo znásliňuje za humnama, že si kloudný knedlo, vepřo, potažmo žvanec neuvaří (maj pravdu, ale jenom z části), že když promoknem, tak nastydnem (někdy nastydne každej, bo ne?) a co mi nenapíšou, to zapomenu ("pizza je v mrazáku"). A prostě mám ráda závorky, tak pardon. Taky se objeví panda a bambus.
tadeášovi se blog psát nechce. jeho jméno je v čínskejch znacích Mao-Tchaj-Te, a tak asi budeme mít u pravověrnejch straníků dvéře dokořán. I když, prej už jsou taky sebekritický...uvidíme.
Na střední nás učili, že odvození výsledku ze dvou předcházejících stanovisek (je to krkolomný, ale tak nějak to bylo) se nazývá dedukce. Lidovky píšou, že "světový trh hraček Číňané ovládají ze tří čtvrtin". Kdokoliv se dozní, že jedu do Číny, se mě ptá proč a já nikdy nevím, co odpovědět. Dedukce: Jedu TAM kvůli hračkám.
Kvůli tomu, že na nás budou pokřikovat "cizinec, gringo, gadzo, bilej" a my si budeme myslet, že se nás něco chtěj zeptat. Kvůli olympiádě, kterou minu o rok a kvůli tomu, že chci psát blog. JO, to určitě. Zatím můžu napsat jenom to, že tam pojedeme, a (protože jsme zápaďáci:) že si bereme lonely planet.