Tu Ťia-Li je moje jméno přepsané do čínských znaků. Tadytu je blog. Toto je spisovná čeština. Snad tady budou výkřiky z cesty po Číně. Přes Moskvu do Bishkeku (to nevím jak se píše). Poté přes budoucí stadióny světových rekordů roku 2008, ale to je ještě daleko. On i ten Bishkek je zatím v dálavě. Takže TAM.
Já jsem zatím TADY (Dubeček).
Pro následovatele "naší" cesty (respekt a díky putují Šárce a Ondřejovi) sem budu snad psát useful information (kde lze za třetím kopcem rozsypanýho čaje nalézt autobusovou zastávku žádoucím směrem); pozn. č. 1: už mi ujela spisovná čeština. Nechci, aby každej pochopil všechny věty, a tak konec spisovnosti. Těžko bych to dala, as. Stejně jsou cestovní blogy jenom pro rodiče, co se bojej, že ratolest někdo znásliňuje za humnama, že si kloudný knedlo, vepřo, potažmo žvanec neuvaří (maj pravdu, ale jenom z části), že když promoknem, tak nastydnem (někdy nastydne každej, bo ne?) a co mi nenapíšou, to zapomenu ("pizza je v mrazáku"). A prostě mám ráda závorky, tak pardon. Taky se objeví panda a bambus.
tadeášovi se blog psát nechce. jeho jméno je v čínskejch znacích Mao-Tchaj-Te, a tak asi budeme mít u pravověrnejch straníků dvéře dokořán. I když, prej už jsou taky sebekritický...uvidíme.
Na střední nás učili, že odvození výsledku ze dvou předcházejících stanovisek (je to krkolomný, ale tak nějak to bylo) se nazývá dedukce. Lidovky píšou, že "světový trh hraček Číňané ovládají ze tří čtvrtin". Kdokoliv se dozní, že jedu do Číny, se mě ptá proč a já nikdy nevím, co odpovědět. Dedukce: Jedu TAM kvůli hračkám.
Kvůli tomu, že na nás budou pokřikovat "cizinec, gringo, gadzo, bilej" a my si budeme myslet, že se nás něco chtěj zeptat. Kvůli olympiádě, kterou minu o rok a kvůli tomu, že chci psát blog. JO, to určitě. Zatím můžu napsat jenom to, že tam pojedeme, a (protože jsme zápaďáci:) že si bereme lonely planet.