from da oaza dal

z turpanu jsme si na druhej den doprali vylety s jednim moureninem trpaslicim, vubec neumel anglicky, ale my si cestu k pamatkam nasli aj tak jedna radost a az na jednu voschmelili vstupny. minaret, pustni mesto jiaohe a planouci hory, v kterejch se vzdalenost nikdy nebude zdat realnou, protoze hory prece dycky klamou, jak vi spravny skaut, tedy i tadeas a klara. po navratu z exkurzniho skolniho vyletu o dvou clenech, kdy otazky "a kdy uz tam budem, me bolej nozicky" nepadaly, jsme si koupili megamelouna a zasli si zazevlovat do mistnich ulicek. Navecer jsme se jako spravny turisti promenovali, ale pac tadeas chtel porad kalit nejaky pivo (prej v tom vedru jakoze by bodlo, helemese na nej, na panacka:), tak se skrzeva osli povozy, cyklisty a morotkare s ctyrclennou posadkou na korbe prosmejknul na druhej konec bulvaru mistniho a zakoupil pidzo. Ano, tak se rekne cinsky pivo, a osobni vzkaz pro tatinka, jak vidis, uz i timto slovem vladneme.
Padla tedy jedna lahev a dalsi a pak se snama dal do reci majitel toho obchodu, jakejsi Ali, kterej sice nevladnul moc bohatou anglictinou:), zato vsak usmevem a pohostinnosti, takze nakonec jsme se od jejich stolu odebirali nekdy v jednu ve dve v noci notne na mrak, a v sobe jeste davku dalsiho melouna a v hlave zasobu ujgurskejch tesklivejch piesni, ktery nam behem vecer pel. My jsme na oplatku zipvali ceskou hymnu, hrozne ho zajimala, jenze tadeas lovil slova from da pata, takze nakonec vysledek nic moc..ehm:)....
na dalsi den jsme se jiz odebrali smerem vzdaleny nadrazi, z kteryho to vlaky svistej smer Lanzhou, v kterym se nachazime nyni. cesta trvala asi 18hodin, behem niz nam jakejsi mistni uklizecskej hitler veledulezite zametal co dve hodiny pod nohama, vyhruzne koulel vocima a porad neco smejcil proste. vtipna cmuchaci postavicka. jednomu klucinovi jsme dali balonek, on si s nim celej zbytek cesty pinkal, a pak se ptal tadease jestli hraje basket. me se ptal co mam rada za muziku. bylo mu jedenact ajeho maminka uci anglictinu na prvnim stupni...pravila nam, jak jsme statecni mladi krasni lide a ze musime mit jiste mnoho odvahy. mezi timhle nasim hovorem prochazeli ulickou nejruznejsi zamestnanecky existence, co nabizeli zlaty placicky s Maocetungem, naramkama a ponozkama. nikdo si samozrejme nic nekupoval, ze...
ted se chystame na chram bileho oblaku, bananovej chleba z mistni pekarny a park lanshan. budeme chytat lelky pred buddh. chramem. budeme koukat na zlutou reku, o ktery jsme se na zakladce preli, jak se vyslovuje, a o ktery jsem nikdy netusila, ze se k ni podivam. hauk.
piste komentare, ja si je vsak budu moct precist az budeme v pekingu, pac celej cinskej internet je cenzurovanej (tzn. nevim co presne, ale blogy jo)...(muzu jenom editovat, nikoliv prohlizet). ale piste, piste aj tak. pls:).