mao je nemalo moc

cesta z Pingyiaa do Pekingu probehla jak jinak v duchu vsemozneho druzeni se s lokalama, pro me tentokrat s cinskejma hluchonemejma. Naucila jsem se par znaku-konecne jsem taky neco jednou "nerikala" porad ja ale nekdo jinej. Prazvlastni uleva. Pak jsem se s mistni holcickou ucila anglictinu, respektive ona si ji "na me" procivcovala, coz vypadalo tak, ze za mnou prisla s vymluvnym "can i ask you any question?" a ja kyvla. Can you eat in school byla jedna z tech normalnejsich:)...
Tadeas si lehnul na zem, byl stredem zajmu vsech okolosedicich a ja stridave stala bo sedela, kdyz me nekdo milosrdne pustil. TO celejch dvanact hodin. Pak jsem nasla jednomu panovi penezenku co mu vypadla a hned mi nebyla takova zima. Ano, usmal se na me hrejive.
Cestou nam vypravel jeden Tibetan jak ma jeho rodina stado dvaceti jaku a jaky maji jmena. "Listen to me, I will maybe go to AUSTRALIA" byla jeho mantra.
Peking nas prastil davama obklopujicima a na druhej pokus jsme i dokonce nasli uchazejici hostel, kde se na nas zpoza zad ozvalo: Cau, slysim cestinu, tak..." ano, bratia nasi. Taktez z prahy:)
A pak Tianmen, kde nam chlapik nabizel prapodivny kovovy naboje co cvakaj, kdyz je vyhodime, nechapu, proc bych si to mela kupovat ale budiz, velkej obraz Maa, ale ne tak, jak jsme si mysleli, shodli jsme se, vsude profesionalni touteri, co nabizi privesky a dalsi suvenyrstuff, a kolemjdouci, co se divi, na co se to koukame ve vode. Kdyz jsem odvetili, ze na ryby, tak jejich replika znela: A muzeme se s vama vyfotit? wtf?
Pak taky vsude letajici vazky, co se neboji kolem hlavy se dotknout i mozna, a skoro-dostavena-ufo budova opery, ktera vypada trosku jak od Kaplickyho, ale nevim, to je muj subjektivni dojem. Vajicko lesknouci se nekdy pripominajici jin a jang.
Asi si tu pujcime kola, protoze mistni busy jezdi pomalu, ano, pruvodci, co osobne halsi zastavky a vybira vstupny je zazitek, ale ne petkrat denne a metro jezdi sice rychle, ale je drazsi...Avsak: pri jizde je za sklem mozno spatrit jakousi animaci, ktera se vyviji spolecne s rychlosti soupravy...zazili jsme to zatim jednou, varianta sakurove kvety v rozpuku. Snad se jeste setkame s vetsi invenci. Ale je to krasna vec. Vzpominam na Jihlavu a Milose Tomice, jak jsme se o lautr stejny animaci bavili, ze by ji chtel udelat...