(ne)uspesna cesta k jezeru

z kashkaru jsme vzali bus smer jezero sayram, u kteryho jsme se meli planovane ocitnout za 36 az 38 hodin cesty luzkovym busem (to znamena ve trech radach ve dvou rovinach nad sebou postylky velikosti xs, jak jinka, pro cinany nic jinsiho potreba nejni). cesta plynula, porad hory a poust, a poust a hory...okolospici cestujici, co se na cizince, gringa, divali jak na ducha (maj na to i specialni slovo, kdyz vidi cizince, krici prej prizrak) a pri setkani nasich pohledu vzniknul umsev. jednoducha rovnice. casty otazky v cinstine, na ktery porad a neustale budeme jenom krcit ramenama, protoze marna lasky snaha, i spanel raoul, co se uci dva roky cinksy nejni schopnej rozumet ani mluvit cinsky. natoz pak my, zejo.

kdyz se setmelo, pan ridic, jiste prozirave a ohleduplne vuci cestujicim pustil telku, v ktery jel asi mistni soucasnej cajnapop, tzn. kvileni a srandovne presne vystihnutej kyc klipu ceskejch. ano, docela zajimava a poznavaci podivana, vsak ne na hodinu...ehm...bylo to dost nahlas:). ale hodina uplynula a my (jak kdo, ze) usinali. rano...zastavka na jidlo, mistnaci co umej nejlepsi rejzi a zeleninu k tomu, dopoledne, zastavka, mistnaci, co umej nejlepsi polivku s to-fu, odpoledne a dalsi noc. pani, co mela postel pode mnou byla ortodoxni muslimka, tzn. satek pres celou hlavu, nic moc asi nemohla videt, ale na dalsi vecerni davku klipu (btw tech stejnejch co minulou noc) si satek sundala. na arabskocinsky propagandisticky klany ala Kroky Frantiska Janecka, jenze pocinksu. tadeas rikal, ze pod nim byla namalovana. zvlastni cirkumstance...

v noci se bus porouchal, motor se musel opravovat spolecnejma silama vsech musulmanu v buse, a pokud ne silama, tak aspon ziranim jejich cernejch uhrancivejch oci. oprava zdarne se vydarila, frcime dal. za par hodin ten smaej problerm, vsechno se opakuje, vsichni koukaj do motoru a snazej se pomoct aspon tim, ze vejraj. zjevne to pomaha. probouzim se koelm sedmy rano, kdy spatruji jakousi megavodni plochu po pravystrane..budim tadease a chekcujeme, jestli to neni nahodou jezero, to nase kyzene jezero, ke kterymu smerujeme uz tech 38 hodin. a ono prej je a tedy nase zaplacena jizdenka do yinningu se jaksi prodlouzia az k jezeru.

jasne, ze si to nechame libit.

v jezere smacime nozky, v jezere pereme, v jezere jsou perloocky. pozoruju. kolem stada krav, ovci, konu a cinanu, co nam nabizej vyfoceni na hrbete jednoho z jejich oru. s usmevem odmitame...

chceme jit pro vodu, a chape se nas jakejsi mladoch (kterymu je 18-dozvidame se pak) co kupodivu celkm slusne mluvi anglicky a ma jedno oko sejdrem. to budi prazvlastni efekt, pri kterym mas porad pocit, ze se na tebe kouka, i kdyz mluvi uplne s nekym jinym. evidentne si chce procvicovat anglictinu a pta se nas na veci, co jsme se asi uci prvni rok s English is easy with..., tedy jaka je moje rodina, moje republika, my mesto a cim jsme jako narod specialni. kupodivu nemuzeme na nic prijit. ukazujeme mu na mape ceskou republiku, on pravi, ze o ni nic nevi. neni divu. v zari pujde na univerzitu a rikal, ze chce mit krasnej zivot a cestovat all over the world. krasna fraze, jenze od nej znela fakt jinak nez z ucebnic.

poskytnul nam misto na stan vedle jejich jurty a my se sli projit, proskocit do hor, na Tan-San, kde litali orli, rostly proteze a materidouska. pak taky pobihali svisti a srnky...no comment.

vecer epesni nudle se zeleninou a vajickem od jeho maminky, avsak zacalo prset. mysleli jsme, ze to ve stanu dame, ale porad to sililo a my vymekli a sli do jiny jurty, co nam blahosklonne poskytli. rano odjizdime smer urumqi (za 120juanu na cloveka) a vecer se v nem ocitame. chceme se jeste ten den dostat do turpanu, do poustni oazy 120 metru pod morskou hladinou, jenze z nadrazi nic uz takhle pozde vecer nefrci...leider nicht. jenze podnikavi pani taxikari vidi prilezitost v zapadakovi a tak nakonec usmlouvame cenu a jedeme taxikem s dalsima dvema mistnima dievcinama smer turpan. behem cesty sklopi ridic u spolujezdce (mne) kryt proti slunicku, na nemz je zespoda plazma obrazovka, na ktery necha bezet lautrstejny klipy jako ridic predchazejici. jenom se rezignovane smejeme a uzivame cestu smer oaza.

v ni vystupujeme kolem pulnoci a je tu brutalni vedro a asi 50stupnu a vitr vubec nepomaha a ve dne to bude jeste horsi, rikam si, ale ted je den, a neni, je to vpohode a ksiltovka aspon trosku chrani...

prikladam nejaky fotky z prubehu, neni cas na to napsat odkud presne to jest...pardon.

telegraficky

mame asi tak pul hodiny pred 36hodinovou cestou k jednomu jezeru na severu, tedy vsem rodicum (2ks) a znamym (x) vzkazuji, ze se budeme ubirati smerem yinning a jezeru Sayram. tam stravime v jurte par casu, jak by rek jeden pan, co nas vez a my cekali pred tunelem. vubec, cas tu plnyne tak, ze kazdej ma na hodinkach neco jinyho, my jsme vcelku vyspali (6h) potom, co jsme dva dny nespali a stihli jsme toho za dnesek, kdy jsme dvakrat prosli kolem desetmetru velkyho maa asi tak jak v praze za tejden. a je neco pres tricet stupnu, a vejir od delvita slouzi jak muze:).
maminko, tatinku, posilam vam vzpominku, z letniho tabora, a vy vite kdo vam pise.

z kyrgystanu do kashkaru

z bishkeeku jsme se nechali odchytit mistnim schmelochlapike, taxikare, kterej nas odvezl za ponekud vyssi baksis do centra, rozumej po jedinny mozny ceste smer jedinej jedinouckej mestys, v kterym nas presadil, neznamo proc do dalsi kary, kamaradovy, s kterou jsem vyjeli asi v pet rano smer Os. ta cesta vedla horama, horama, kpocema, poustema my nemeli vodu. cest se vsak zdala prihodnou, protoze jsme behem dopoledne, ky slunce uz na tricet stupnu sajnilo, stihli ujet vcelku slusnej kus cesty. vodu jsame zakoupili u nejakej lokalnich, co u cesty prodavali kysly mliko, med, syry a kdovcico jeste. sedmset kilometru do ose jsme ujeli za den, odpoledne uz na miste, a cela cesta pro na spro oba za sedesat dolaru. vcelku slusny, mam poocit. to jenom pro ty, co nas budou nasledovat. v osi jsme hned schrastili spoj pres kyrgyskyho novinare co studoval v damasku pres nejakyho bratra ci co do kashkaru, resp. na cinsky hranice. s tim jeho bratrem jsem vykalili par piv, ktery se jemnovali Nase pivo. Kyrgysky Nase pivo:). po Jejich poive jsme jeli brutalne rozdrchanou dodavkou smer kyrg.cin. hranice, ta cesta byla dira, sutr, dira a dalsi sutr, mela dvestekilmoetru a jeli jsme ji celou noc. s chlapikem ,kterej mel starej Kamaz a p[atnactiletyho bratra velde sebe. popravde, skoro jmse nespali a pri zastavkach videli oblohu s tisicem hvezd a v praze nikdy takova nebude, v evrope cely asi nikdy. smouhy a tak. drahy. kolem paty ranni jsem byli na hranicich, tzn. drevena budka a v ni dva vojaci s kalasnikovama. passportkontrola. a pak dalsi a dalsi a dalsi , celkeem jich bylo sest a stravili jsme na nich asi osm hodin. dodavka nas vysadila, ridic chtel baksis na vodku. za hranicema, kde se nas pttali co jedem delat do ciny, jestli jsme partneri a jestli ten vodoznak v pasu jsem ja jako portret:), jsem byli odchyceni dalsim taxikarem a usmlouvali estu do kashkaru na dvacet dolacu pro nas voba. btw z ose do hranic to blo za tricet pro oba.
v kashkaru jsme nasli hotel seman, kde orientalni kyc uber alles, tupej horkej vzduch a vune masa a mlika a melounu...konecne postel po dvou dnech. konecne menkdo mluvi anglicky a jsme v klidu. kupujem melouna a jime hruyskovej kompot, co se zda nbejt borskvovej., v cine nikdo nevi kolik je hodin, tech pasem je tu vic, i kdyz to nikdo nevi...ted v int. kavarne, kde nas okradli o deset yuanu, a korejec Li nas pustil na svuj komp, protoze je asi lepsi vzdta boj s cinanama, co nemluvej anglcky. Li rikal, that its better for your mind. a mel pravdu.

skoro před třiceti lety...

byl otec v Číně. jeho fotky z míst, kam naše kročeje (mimojiné) směřovati budou. in comparison with these days už snad za pár. "to všechno vodnéés čas..." nebo "za všechno může čas, čas, čas, čas..." ? čili Waldemar nebo Filipová?

bejvalej spolužák psal bakalářku (?) o blozích

bydlíme ve stejný vesnici na kraji prahy a noční autobusy jsou na intodiskuze o blozích stvořený jako (s)tworbo na ráfek a rám, tudíž: jsem se dozvěděla, že z Číny asi vůbec nepůjde blogovat, protože cenzura všeobjímající sítě über alles (ale kdo bude rozumět tak nevinný a nezpěvavý řeči jako je čeština, he?), že se nevyplatí se o něco snažit a že cenu má jenom to, o čem je člověk stoprocentně přesvědčenej. Je krásně plovoucí potkat někoho po letech, a zjistit takový zásadní pravdy o tomhle životě vezdejším. Ale kdo zná Pavla, dal by mi za pravdu, že by z něj Jarry a Hron Metánovský (kdyby se znali a byli sousedi) měli radost. nejednu. A nanoru by ho vyzpovídal do příštího živlu v rubrice "alieni:nechápeme-je-sou-divní-ale-tak-že-to-za-chvíli-bude-in-a-my-je-budem-neúspěšně-napodobovat". Jenže živel prej končí, pavel je hodnej (viz. Silný kafe), a my z číny blogovat budeme. hauk.

Tu Ťia-Li je moje jméno přepsané do čínských znaků. Tadytu je blog. Toto je spisovná čeština. Snad tady budou výkřiky z cesty po Číně. Přes Moskvu do Bishkeku (to nevím jak se píše). Poté přes budoucí stadióny světových rekordů roku 2008, ale to je ještě daleko. On i ten Bishkek je zatím v dálavě. Takže TAM.
Já jsem zatím TADY (Dubeček).
Pro následovatele "naší" cesty (respekt a díky putují Šárce a Ondřejovi) sem budu snad psát useful information (kde lze za třetím kopcem rozsypanýho čaje nalézt autobusovou zastávku žádoucím směrem); pozn. č. 1: už mi ujela spisovná čeština. Nechci, aby každej pochopil všechny věty, a tak konec spisovnosti. Těžko bych to dala, as. Stejně jsou cestovní blogy jenom pro rodiče, co se bojej, že ratolest někdo znásliňuje za humnama, že si kloudný knedlo, vepřo, potažmo žvanec neuvaří (maj pravdu, ale jenom z části), že když promoknem, tak nastydnem (někdy nastydne každej, bo ne?) a co mi nenapíšou, to zapomenu ("pizza je v mrazáku"). A prostě mám ráda závorky, tak pardon. Taky se objeví panda a bambus.
tadeášovi se blog psát nechce. jeho jméno je v čínskejch znacích Mao-Tchaj-Te, a tak asi budeme mít u pravověrnejch straníků dvéře dokořán. I když, prej už jsou taky sebekritický...uvidíme.
Na střední nás učili, že odvození výsledku ze dvou předcházejících stanovisek (je to krkolomný, ale tak nějak to bylo) se nazývá dedukce. Lidovky píšou, že "světový trh hraček Číňané ovládají ze tří čtvrtin". Kdokoliv se dozní, že jedu do Číny, se mě ptá proč a já nikdy nevím, co odpovědět. Dedukce: Jedu TAM kvůli hračkám.
Kvůli tomu, že na nás budou pokřikovat "cizinec, gringo, gadzo, bilej" a my si budeme myslet, že se nás něco chtěj zeptat. Kvůli olympiádě, kterou minu o rok a kvůli tomu, že chci psát blog. JO, to určitě. Zatím můžu napsat jenom to, že tam pojedeme, a (protože jsme zápaďáci:) že si bereme lonely planet.