mao je nemalo moc

cesta z Pingyiaa do Pekingu probehla jak jinak v duchu vsemozneho druzeni se s lokalama, pro me tentokrat s cinskejma hluchonemejma. Naucila jsem se par znaku-konecne jsem taky neco jednou "nerikala" porad ja ale nekdo jinej. Prazvlastni uleva. Pak jsem se s mistni holcickou ucila anglictinu, respektive ona si ji "na me" procivcovala, coz vypadalo tak, ze za mnou prisla s vymluvnym "can i ask you any question?" a ja kyvla. Can you eat in school byla jedna z tech normalnejsich:)...
Tadeas si lehnul na zem, byl stredem zajmu vsech okolosedicich a ja stridave stala bo sedela, kdyz me nekdo milosrdne pustil. TO celejch dvanact hodin. Pak jsem nasla jednomu panovi penezenku co mu vypadla a hned mi nebyla takova zima. Ano, usmal se na me hrejive.
Cestou nam vypravel jeden Tibetan jak ma jeho rodina stado dvaceti jaku a jaky maji jmena. "Listen to me, I will maybe go to AUSTRALIA" byla jeho mantra.
Peking nas prastil davama obklopujicima a na druhej pokus jsme i dokonce nasli uchazejici hostel, kde se na nas zpoza zad ozvalo: Cau, slysim cestinu, tak..." ano, bratia nasi. Taktez z prahy:)
A pak Tianmen, kde nam chlapik nabizel prapodivny kovovy naboje co cvakaj, kdyz je vyhodime, nechapu, proc bych si to mela kupovat ale budiz, velkej obraz Maa, ale ne tak, jak jsme si mysleli, shodli jsme se, vsude profesionalni touteri, co nabizi privesky a dalsi suvenyrstuff, a kolemjdouci, co se divi, na co se to koukame ve vode. Kdyz jsem odvetili, ze na ryby, tak jejich replika znela: A muzeme se s vama vyfotit? wtf?
Pak taky vsude letajici vazky, co se neboji kolem hlavy se dotknout i mozna, a skoro-dostavena-ufo budova opery, ktera vypada trosku jak od Kaplickyho, ale nevim, to je muj subjektivni dojem. Vajicko lesknouci se nekdy pripominajici jin a jang.
Asi si tu pujcime kola, protoze mistni busy jezdi pomalu, ano, pruvodci, co osobne halsi zastavky a vybira vstupny je zazitek, ale ne petkrat denne a metro jezdi sice rychle, ale je drazsi...Avsak: pri jizde je za sklem mozno spatrit jakousi animaci, ktera se vyviji spolecne s rychlosti soupravy...zazili jsme to zatim jednou, varianta sakurove kvety v rozpuku. Snad se jeste setkame s vetsi invenci. Ale je to krasna vec. Vzpominam na Jihlavu a Milose Tomice, jak jsme se o lautr stejny animaci bavili, ze by ji chtel udelat...

telegraficky piktograficky

ve vlaku se spi jaksi jakse da

ze pry uz maji vsichni turisti v Cine...

...po nejaky dobe az po krk vsech templu a dracich soch a nudli a rejze. Ano, zasli jsme s tadeou do mistniho mekace a potvrdili tuhle zvest. On si dal hranolky; ja kafe. Jmenovalo se to Dicos a jako "lavajove" (cinskej vyraz pro cizince) jsme taktez dostali sve povesti, pac jsme se neurvale bavili na ucet ostatnich a jedli u toho vlastni jidlo. "proste ty belosi jsou vzdycky naky divny".
Ze Xianu vlakem, co ma na strope radu vetraku jak vysitejch z Crossu, kolem dokola srkajici Cinani ty jejich vysoce vyzivny nudle instant a behem noci neustala zmena spaci polohy. obligatni zvedave pohledy okolosedicich. jiz jsme v Pingyiau.
Aby se vyvazily hranolky a kafe od smejici se slecny v ksiltovce korporatnich barev, t. si tu koupil u mistnich (bez pejorativniho nadechu) rakosniku boty.
Dalsi slecna, tentokrat vsak za pokladnou s listkama nam nerozumela, ze bychom si chteli zakoupit lupinky na sezeni. ja ji rozumela "jestli jste studenti a kde studujete". a ano, nakonec jsme se dovtipili, ze ty sezeci jiz nejsou. do pekingu tedy frcime na stojaka. cirka 12 hodin a tudiz nozicky nase, drzte si klobouky. tesim se na metro. uz vsak min na ty davy.
az prijedeme do Cech, bude tam asi az ohlusujici ticho a liduprazdno. Vaclavak hadr a patecni noc v Crossu prochazka ruzovou zahradkou jest. T. koupil ruzovy caje. Krasne voni, oku i uchu lahodi a medi. Asociacni proudy me strhavaj a nechce se mi psat nic moc faktickyho nebo strukturovanyho. tuepuutschi.

Cesko-ceska vymena mladeze v Xi'anu

Nekolik dni jsme pobyli v tomto na cinske pomery jiz meste-rozumej ma to sest milionu a dalsich apr v aglomeracich. Jelikoz jsem se vsak pres nyx napojila na jednoho ceskyho studenta cinstiny tu, tak nas zasvetil do mistnich ukrytejch chramu, restauraci, kde se personal deli na ty, co otviraji dvere, co rikaji, kolik prichazi hostu, na ty, jenz zapisuji hostuv vyber, na ty, co ten vyber nosi a tak dale...:). Dale nas take zasvetil do mistniho patoku zovouciho se Piitjo, piva s prichuti ananasu a obchodu s neskutecne levnejma dvdckama. Jeho kamarad, co tu taktez studuje jazyk, permanentne vtipkoval s jakymkoliv Cinanem na tema Cinskost a cinskej pristup k cizincum. Jmenovali se Ondrej a Jirka. Vzali nas na mistni specialitu, tzv. ohnivej kotlik, kde jsme opocene tvare meli, americkemu slovniku jejich americkejch kamaradu se smali, namaceli si toufu (v prekladu plesnivy sojovy bob:) do sezamovy omacky a premitali nad tim, proc jsou tu vsichni udelany do pingpongu.
Aspon tak jsem to pochopila.
Vsichni Amici vypadali tak o pet let starsi nez ve skutecnosti byli a snedli objem masa, kterej jsem nesnedla za celej zivot.
Xian je relativne zachovany drivejsi hlavni mesto Ciny, a tak tradicni obhlidka tradicnich budov nezbytna byla. Taktez nezbytne bylo odpovidani na vsudypritomne Hellou a snaha o rozumeni jazyku, kdyz na nas mluvi v obchode cinsky. But no way...omluvne usmevy a gesta.
Vlak co nas sem dovezl byl narvanej po strechu a my meli mista na stani. Nakonec nas omladina pustila k sobe na sedadlo, ale noc byla alepson pro me probdela. tadeas se slozil pod sedadlo na zem a prudivej projizdejici personal s nabidkou napoju, ponozek, vejiru apod (ktery v jednu v noci nikdo co? nechce) do nej obcas cvrknul. Spal dal.
Za par hodin nam odjizdi vlak smer Pingyiao, vsak tentokrate mista na sezeni, lucky men.
dovi.

v Chengdu dal vsak brzy jiz vlak

takze tenhle prispevek by mel bejt dlouhej....hm...uvidime, lets try. Jak nazev napovida (oblibena floskule, neodpustim si ji), jsme porad v tom ctyrmilionovem mestecku...Inu, proc, nastini nasledujici radky (asi se budu zamerovat na floskule tentokrat, pane Juste, s dovolenim). Po pandach jsme prevelice resili, na jakou okolni horu se vydat, protoze mesto vysava a tropy jsou tu nesnesitelny...Emei Shan, coz je pres tri tisice vysoka hora padla, protoze vstup na ni plus ostatni nutny vydaje nas odradili, a tak jsme se rozhodli pro posvatnou taoistickou horu. Sice "jenom" asi 1700 m, ale coz. Vystup po schudcich, vyhejbani se (nepochopitelne) damam v lodickach, panum s batuzkama a vsemoznejm prodavacum, nehlede na vysmaty nosice "zmirajicich" z vrcholu. To jsme jeste nevedeli co nas ceka.

Podel cesty jsme mijeli cedule s popiskama, jak "krasna, fascinujici, rozkosna a delightful" je priroda kolem nas. To abysme nezapomneli...my turisticky neznabozi. Vsechno samozrejme v jak jinak "rozkosne nemotorny" anglictine, doslovne prekladany z cinstiny. A ano, cedule nelhali- vodopady, tropickej les vsude kam jen oko modrave dohledne, tucty jezirek azurovejch a kazdej kolemjdouci rikajici Nihao, popripade Hellou. Skrabali jsme se tam nahoru, ke Chramu bileho oblaku skoro celej den...

...cestou potkavali taoisticky babicky s bambusovejma holema, pridruzeny chramy, v kterejch jela kolovratkova smycka jakysi chramovy hudby, ale z magnetaku, a umely stromy, ktery si Cinani daj tu praci vyrobit jako oporu podel cest...nerozlisujou mezi prirozenym a umelym, jenom se mi to potvrzuje.

Chram bileho oblaku byl az az tam uplne na vrsicku, a my pozorovali, jak postupne zapada slunicko. Prenocovali jsme uprostred toho vseho mumraje ptaciho, brouciho, housenkovyho (viz fotka) a veverciho a rano se odebrali zpet smer Chengdu.

To jsme jeste blahove si mysleli, ze chytneme ten samej den vlak do Xianu. Jenze chyba lavky, uz prijezdova cesta naplnena asi tak desetitisicem Cinanu chtejicich nekam jet (Tadeas poznamenal, ze kazdou chvili je 10 milionu Cinanu ve vlaku) nam varovala, ze to asi nebude med...Med to vskutku nebyl, listky jsme koupili na dnesek na druhou odpoledni, a to ve stojacim vagonu bez klimatizace. Stalo to 55juanu, coz je asi 150 korun, tedy na cestu dlouhou kolem sesti set kilometru celkem lace, ale uvidime, za jakou cenu. Budeme se proste snazit maximalne socializovat a opet a znova odpovidat na otazky odkud jsme, kam jedem, jak dlouho tu jeste budem a jak se nam libi Cina. A "ne, cinsky opravdu neumime, bohuzel".

Fotograficka melanz na zaver...(snad tentokrat prispevek presahl onu delku nudloozni).

kdyz strucne, tak fest

jen par novinek, a slibuji, ze dalsi zaznam jiz stopaz prumerne cinske nudle pokori lehce: vcera jsme okupovali jeden z nejvetsich buddhistickejch klasteru ve meste. CHodili jsme po zahradach a lezli do pater vyssich.
Dneska jsme pozorovali pandy velke. Prselo a ony zraly pomalu a line bambus, co si drzely sestym clankem, ktery se jim pro to specialne vyvinul. Loupaly si ho umne celistmi. Pak se odebraly ke spanku, protoze ten jim zabere polovinu zivota. Vidite, ze poucky z knizek a muzei se uhnizdily:) hluboko v kebuli.
A komentare jsme si jiz precetli, protoze nejmenovany dobrodinec nam je poslal v zasifrovane, vysoce sofistikovane podobe. Restekp vsem podzemnim castem rostlin.
tedy:piste dal... (a specialne ondrovi: gologove jsou uplne nejvic skvelej narod, nestacili jsme se divit:)
( a ja budu psat vice a dal a hloub).